Turecko, I love you!

Tak. A jsem zase doma. Žádné muezziny z mešit 5x denně. Žádné večerní čajíčkování se Zeynep a Bengu. Žádné turecké jídlo (brněnský kebabe, styď se). Žádný Kunefe. Ani Okan s Olou. Turecké vlajky všude. A ti milí lidé...
Ale taky žádný strach vyjít vůbec ven. Jet autobusem. Smrkat na veřejnosti (:D).

Upřímně doufám, že se jednou vrátím. Ať už třeba na dovolenou nebo na delší dobu. A že se se všemi ještě někdy potkám.
Mrzí mě to. Jak to dopadlo. Neskutečně se mi stýská. Turecko, zamilovala jsem si tě!
Rozhodně to není sbohem, ale jenom nashledanou! :))

Ale abych byla upřímná... Jaro je v Brně to nejhezčí období, jsem zpátky se svou rodinou, s Honzíkem, a mí spolužáci mi připravili to nejkrásnější uvítání!!!