Ten ve čtvrtek zrušili, takže jsem byla hrozně zklamaná, ale jelikož se snažím být optimista (:D) a nebrečet (často) nad svým životem, vzala jsem to do vlastních rukou. E-mail, kterým se rušil orientační den, byl adresován čtyřem lidem. Tak jsem si z jejich mailových adres vyluštila jména a zadala je do FB. Ozvala se mi Polka, která psala, že se ale vůůůbec nenudí, protože má v Ankaře přítele, ale že mě můžou v pátek někam vzít. Tak proč ne, žejo.
Vyzvedli mě v 1 autem a jeli jsme vyřídit jí povolení k pobytu, protože už tady všechno zná a má k tomu vše potřebné, samozřejmě. Tak jsem na ně počkala mezi lidmi, co si žádají o pobyt a občanství, nic moc atmosféra teda. Každopádně, až tam půjdu žádat já, rozhodně vedle sebe potřebuji někoho, kdo mluví turecky, protože to jsou tak cizinecky unfriendly věci tady... Samozřejmě prostě musíte umět turecky, všechny nápisy na úřadě jen v turečtině a podobně. Nevím, prostě mi to řpijde na hlavní město trochu zvláštní.
Pak jsme jeli do školy, za Erasmus koordinátorkou. Ta bohužel nebyla přítomna. Tak nic, zkusíme to příště. Tady prostě mají na všechno čas.
Nicméně, škola mi má začínat v pondělí.
Naše prohlídka města pokračovala návštěvou Ataturkova mauzolea. Něco tak obrovského musíte vidět. Samozřejmě musíte první projít bezpečnostním rámem.
Nakonec mě vzali do restaurace, kde jsme si objednali dvě jídla a podělili se o ně. Měla jsem Iskender a Pida. Iskender jsou kousky jehněčího masa, pod nimi rajčatová omáčka a pita a dole máslo, samozřejmě se podává s jogurtem. Pida je něco jako turecká pizza :D
Před jídlem nám ale ještě donesli hranolky a zeleninový salát, fakt velkou mísu, obojí zdarma.
Dostali jsme každý i něco jako okurkový salát. Po jídle samozřejmě zdarma čaj.
Celé jsme to zakončili sladkou tečkou, jeli jsme si koupit kousek Baklavy, což je fakt nechutně sladký turecký dezert.
(alergie na kočky je sranda)
Žádné komentáře:
Okomentovat