Vendulčina cesta

Včerejší den byl skvělý! Vyrazily jsme se Zeynep do města, vzala mě na Kizilay, což je v podstatě centrum. Jely jsme autobusem, což pro mě bude asi ještě zážitek, dneska to chci totiž vyzkoušet sama. Když nastoupíte, musíte zaplatit za cestu pánovi, který tam sedí za malým stolečkem (není to řidič).
Procházely jsme se po centru, vyřídily jsme mi turecké telefonní číslo a pak jsem si vzpomněla, že potřebuju roztok na čočky. Vešly jsme do optiky, vybraly roztok za 17,50 TRY, ale protože jsme se líbily prodavači, koupila jsem ho jen za 15. Takže až se náhodou ocitnete v Turecku, na prodavače se usmívejte.
Pak jsme si zašly konečně na pravé turecké jídlo! Kofte z červené čočky. Dala jsem si k tomu i Ayran, což je nápoj z jogurtu a vody, který tady uvidíte úplně všude! Dokonce i v McDonaldu.
Tady jsem se taky setkala s realitou uprchlíků. Přiběhli k nám syrští chlapečci, kteří jsou na tom s turečtinou asi já, mohlo jim být kolem pěti let, a chtěli nám prodat papírové kapesníčky.

Prošly jsme se kolem velké mešity Kocatepe, Je to fakt zážitek, poprvé vidět něco takového.
Vzhledem k tomu, že jsme byly obě utahané z dlouhého chození, rozhodly jsme se sednout do kavárny/baru na střeše jedné z budov. Vlastní to tam kamarád od Zeynep a je tam moc hezký výhled na mešitu. Ten ten jsem vypila více černého čaje než za celý svůj život a vzhledem k tomu, že nepiju ani kávu a nejsem na kofein zvyklá, celou noc jsem nespala.
Čaj se podává v malých skleničkách, váže se k tomu i příběh o sultánovi, který chtěl pro svůj harém nádoby na čaj a tak je vyrobili podle tvaru ženských těl v harému.
Později jsme se přesunuly do kanceláře Bengu, což je druhá spolubydlící, kde byli ještě dva její spolupracovníci, seděli na gauči a křeslech a popíjeli pivo. Snažili se opravdu mluvit se mnou anglicky, občas ale sklouzli zpět k turečtině. Taky se smáli slovům, které už turecky umím.
Až na to turecké pivo to byl moc příjemný večer.

Zeynep je fakt dost velký odpůrce islámu i stávajícího prezidenta, dost mě udivilo, že musí mít v občance napsanou víru. Teda prý nemusí, ale že jsou za to poměrně velké postihy a znevýhodnění. I s manželstvím je to tady trochu jinak. Pokud spolu chtějí mít dva lidé děti, prostě se musí vzít. Jinak to nejde. Zase z toho pak plynou dost velká znevýhodnění. Jak pro dítě, tak pro rodiče.

zabral mi postel

i skříň